Jsem už přes dva měsíce
v „malém městě“ Tehuacán v Mexiku (240 tis. obyvatel je zde považováno
za malé :) a měsíc a půl chodím do mexické soukromé školy,
která se jmenuje Colegio Mexico de Tehuacán. Slíbila jsem, že napíšu, jak se mi zde daří. Určitě Vás taky
zajímá, jak tady vypadají školy a studium na střední škole.
V Mexiku je velký rozdíl mezi školou soukromou a státní. A to nejen
co se týče vzhledu, ale i ve výuce. Pokusím se Vám v tomto dopise popsat, jak to chodí na mojí škole.
Škola mi začala již 16.8.2013,
takže jsem si zkrátila prázdniny o 14 dní :( a končí
19.7.2014. Prázdniny mají 2 týdny kolem
vánoc a pozor...... mají volno každý poslední pátek v měsíci (to bych
zavedla i u nás). Škola tu začíná už v 7 hodin ráno a končí okolo druhé hodiny
odpoledne. Jedna hodina trvá 55 minut. Máme 3 hodiny téměř bez přestávky, pak 15ti minutová přestávka a následují další
2 hodiny. Po 30ti minutové polední přestávce následují poslední 2 hodiny. Když tu zazní zvonek
oznamující konec poslední hodiny, všichni jsou štěstím bez sebe.
Co tu dělají studenti během
přestávek? Někteří hrají fotbal, jiní zase basketbal nebo volejbal na školních hřištích. Ti ostatní, co nemají tolik
energie, prostě jenom sedí v cafeterii (je zde bufet) nebo na školním dvoře, případně ve třídách.
Přes celou přestávku hraje hudba, kterou pouští sami studenti, takže jsem už pustila
i pár českých „hitů“.
V jednom areálu je školka ,
základní škola a střední škola (nenechte se zmást, je to obrovský areál). Do
školy nastupují žáčci v 6 letech, tak jako u nás. Základní škola je rozdělená
na 2 části (6 let a 3 roky) a střední
školu studují jenom 3 roky - já jsem teď
v 2. ročníku střední školy High School 11th Grade. Do mé školy chodí kolem 500 studentů. V
mé třídě je nás 17 a jsem zde jediná výměnná studentka. Každý ročník má 2
třídy. Po maturitě následuje univerzita a nebo práce.
V každé škole v Mexiku se nosí
uniformy. V mojí škole jsou 2 druhy školních uniforem. Formální a sportovní.
Formální uniforma se skládá z bílé košile, zeleného svetru, u dívek ze sukně a
bílých podkolenek a u chlapců z černých
kalhot a černé boty. Tuto uniformu nosíme v pondělí a ve středu.
Sportovní uniformu nosíme v úterý a ve čtvrtek.
Tato uniforma je stejná, jak pro chlapce, tak pro dívky. Pohodlné sportovní
kalhoty, bílé tričko a bílé tenisky jsou mezi studenty oblíbenější. Tyto
uniformy nosí i malé děti ve školce (ti v ní vypadají na rozdíl od nás
roztomile). Pátek je den, kdy si můžeme obléci cokoliv (ale dívky nesmí nosit
nic krátkého a dále třeba žabky). Už jsem si na uniformy zvykla a hlavně jsem
dříve ráno připravena do školy, protože nemusím řešit otázku co na sebe :)
Známkování mají také rozdílné.
Známkuje se tu 1 - 10, s tím že 1 je nejhorší a 10 nejlepší. Ale když dostanete
5, tak už téměř propadáte. Největší část výsledné známky tvoří asi práce v
hodině - projekty a domácí úkoly. Mají
tady opravdu hoooodně domácích úkolů. Studenti tu stráví nad domácími úkoly třeba
i 4 hodiny denně. Tyto "tareas" - domácí úkoly musí být odevzdány
určitý den (většinou do druhého dne) před začátkem školy (před 7 hodinou ranní)
do sborovny. Tady se nikdo neodváží nedonést domácí úkol. Ale na druhou stranu,
díky těmto kvantům domácích úkolů se tu nezkouší. Samozřejmě testy se píší, ale
ne tak často jako u nás. Ale na konci měsíce mají zkouškové období. A to jsou
potom testy třeba i na 8 papírů formátu A4. Takový test jsem si už vyzkoušela
z angličtiny. Přístup učitelů k žákům je přátelštější a styl výuky je taky
jiný, více se diskutuje. Zpestřením výuky je i kolibřík ve třídě nebo 10 cm
motýl na dívčích záchodech.
Počty předmětů se tu liší, podle
toho v jakém jste ročníku. Já mám celkem 12 předmětů. Moje povinné předměty:
angličtina, francouzština, literatura, matematika, mexické dějiny, administrativa,
contabilidad (něco jako finance), fyzika, biologie a filozofie a dva předměty
si studenti vybírají. A to jeden z umění, z nabídky: tanec, výtvarná
výchova, divadlo, orchestr a jeden z nabídky sportu: fotbal, volejbal,
basketbal, zumba (ta je v Mexiku teď módou), capoira (něco mezi karate a
pilates - mě to spíše přijde jako zpomalené karate) a šachy. Z umění jsem
zvolila balet (říkala jsem si, že sranda musí být – já a baletka – hahaha). Ale
budete se divit, berou ten předmět úplně vážně na roveň ostatním. Takže už mám
za sebou teoretickou a praktickou zkoušku z baletu. Jelikož florbal, který
jsem hrála v Česku, bohužel tady nikdo nezná, tak jsem si vybrala ze
sportu na tento semestr zumbu (já vím moc společného toho zumba s florbalem
nemá) . Klasický
tělocvik tady nemám. Když jste zařazení do nějakého sportu, tak tu máte
tréninky i odpoledne po škole dvakrát týdně. Druhý semestr budeme mít zase něco
jiného, ale nikdo tu ještě neví co = typické pro Mexico. Je to ještě za dlouho,
tak to nikdo neřeší. Tady se řeší pouze přítomnost, což je tento den a případně
ještě zítra. Na angličtinu mám Afričana, který mluví s americkým přízvukem a občas
mu moc nerozumím, ale je cool. Francouzština je krásný jazyk a hezky se
poslouchá, ale já nerozumím ničemu, protože celou dobu mluví jenom francouzsky.
Ale procvičuji i němčinu, jelikož tady je výměnná studentka z Německa a
jeden Mexičan, který tam studoval minulý rok.Myslela jsem si, že matematika je
všude stejná, ale omyl. Výsledek ano, ale úplně jiné postupy a zápisy. Vysvětlovala
jsem v hodině matematiky, jaký
postup máme u nás a dokonce se jim líbil víc než ten jejich. Tímto jsem si jinak
obávaného učitele matematiky získala a teď už z dálky na mě mává a zdraví.
Studenti z třetích ročníků zde
nepořádají maturitní ples, jako u nás, ale nejlepší párty v roce, kde chce být
snad každý. Tento rok nese název "Tequilla
party". Předtím pořádají fiestu, kde jsou atrakce, kolotoče, soutěže a
podává se tacos a všichni studenti se úžasně baví, což oni opravdu umí.
Jsou tu hodně populární roční výměny
studentů, takže když jste výměnný student, tak tu máte privilegia. A navíc je k
Vám každý milý a moc rád Vám se vším pomůže. Je zde hodně věcí jiných, jak u
nás, některý horší a některý lepší, ale jsem ráda, že všechny ty věci můžu
poznávat na vlastní kůži a sama se z toho poučit. Mexiko je krásná země a
já i přesto, že jsem tady zatím krátce, jsem si ho zamilovala. Ale schází mi
tady moje rodina, kamarádi, mojí spolužáci a světe div se, i naše škola. Nikdy
bych nevěřila, že tohle budu říkat :).
Asi Vás taky zajímá, jak jsem na
tom se španělštinou. Když jsem přijela do Mexika, uměla jsem španělsky pár
základních vět. Ze začátku jsem nerozuměla ani slůvko. Mluvila jsem jenom
anglicky (hodně jsem si angličtinu procvičila ). Ale po 2 měsících strávených zde, můžu
slavnostně prohlásit, že už začínám rozumět a mluvit. Ještě to není úplně
ideální, ale už více konverzuji ve španělštině než v angličtině. Je to docela
obtížné, protože ve škole učitelé používají odborné termíny, kterým stále
nerozumím, ale to se snad taky brzo spraví. Chodím na soukromé hodiny španělštiny,
které mě hodně pomáhají v tom, abych se lépe dokázala dorozumět
v rodině, s kamarády a poznala co nejvíce z mexické kultury a z jejich
tradic.
Po škole chodím do sportovního
clubu Molino (bazény, fitcentrum, squash, tenisové kurty a pořádají se zde
různé společenské akce) do kina, do kaváren, nakupovat s kamarády atd. Pokud
by jste chtěli vědět více, tak mi napište.
