Svátky klidu a pohody v Mexiku

     Jak se slaví Vánoce v Mexiku? Jak vypadají fiesty na Nový rok? Tyhle otázky mě vrtaly hlavou už hodně dlouho, takže jsem se moc těšila, až tyto svátky prožiji v jiné zemi. Říkala jsem si, že to bude úplně jiné, ale vůbec jsem si neuvědomovala, jak moc mi budou chybět moji nejbližší.
     Vánoční stromeček se zdobí už koncem listopadu. Vánoce /Navidad/ se tu slaví 24. prosince, jako u nás. Samozřejmě tento den probíhá v každé rodině jinak. Jak jsem je oslavila já? S moji host rodinou jsme se vydali do malinké vesničky (počet obyvatel nepřesahuje 500 lidí) blízko města Martinez de laTorre, oblast Veracruz (tento stát je velký přibližně jako Česká Republika). Je to rodná vesnička mojí host mamky. Byla tam snad celá rodina z mamčiny strany. Strávili jsme tam 4 dny a přespávali jsme v domě host babičky a dědy. Myslím si, že tato vesnička je moc krásné místo, ale protože celé 4 dny pršelo, tak jsem neměla šanci ani vyjít z domu. A další věc, nebyla tam žádná host sestřenice ani host bratranec v mém věku. Jenom mladší (kolem 4 let), takže to pro mě bylo občas trochu nudné. A jak probíhala štědrovečerní večeře? No moc mě nenadchla. Nejedli jsme nic speciálního /český kapr a bramborový salát je prostě klasika/ a o půlnoci jsme se všichni objali a tím skončili Vánoce. Neměla jsem vůbec vánoční náladu a hrozně mi chyběli moji nejbližší z Česka. Jinak dárky tu nosí Santa Klaus, ale nedává je pod stromeček, jako u nás ježíšek. Dá je třeba do pokoje nebo na různá místa. Jak už jsem řekla, každá rodina to tu slaví jinak, ale až tak rozdílné to není. Vánoce mě tu trošku zklamaly, možná protože jsem na ně byla natěšená a představovala jsem si je trochu jinak. A Vánoce se sněhem jsou lepší, já jsem je měla spíš na blátě. Další dny následovaly rodinné fiesty.

     Jak jsem byla zklamaná z Vánoc, tak jsem si už ani nepředstavovala, jak proběhne Nový rok. Ale když se mě host máma zeptala, jestli s ní chci dělat krocana, tak ve mně zajiskřila malá jiskřička naděje, že tenhle den jenom tak nezapomenu. A byla to pravda, ale to jsem ještě netušila. V tento den se slaví (žádné překvapení, jsem v Mexiku, to je jedna velká fiesta). Je to rodinná oslava (ale později se teenagři vypaří na nějakou tu párty kamaráda - já jsem zůstala celý večer s rodinou). Oslava začala kolem 8 a domů jsem se dostala někdy po 5 hodině ranní. Na večeři, jak už jsem se zmínila, jsme měli krocana. Po ní jsem šli pálit viejito - je to panák, kterého oblečete do starého oblečení a nacpete ho petardama a pak ho zapálíte. A co to má symbolizovat? Trošku mi to připomnělo u nás pálení čarodějnic. Bylo mi vysvětleno, že takto pálíte starý rok (v tomto případě 2013), aby jste mohli v novém  začít znovu. Tahle tradice se tu už moc nedodržuje, jenom pár jedinců, jako moje host rodinka. Po této podívané jsem zpívali a tancovali několik hodin.
       Další událost v tomto období jsou Tři králové / Tres reyes mágos/. V tento den dostávají děti další dárky - tentokrát od tří králů. A večer se sejdou všichni z rodiny u jednoho stolu a společně si vypijí teplou čkoládu a jedí sladký chléb. Tento chleba nese název Rosca a jsou v něm ukryté panenky a ten kdo má ve svém kousku tuto panenku, musí zaplatit večeři a nebo vařit tamales. A co myslíte? Samozřejmě v mém kousku ta panenka byla.
        Podle mě se mexické svátky českým svátkům určitým způsobem podobají, ale české jsou pro mě ty nejlepší.

Velké dobrodružství výmněných studentů aneb RUTA Independencia

V mé roční výmněně jsou dva "velké" výlety s ostatníma výmněnýma studentama a s Rotariánama. Jsou to : RUTA Independencia a RUTA Maya. Samozřejmě máme i více vvýletů, ale ty jsou spíše jako víkendové přespávačky.
Ve dnech 23.října - 31.října 2013 proběhl první "velký" výlet. Tento výlet se jmenuje RUTA Indepemdencia. Ale zároveň jsme spojili RUTU i velý meeting v městě jménem Chihuahua. Na tomto meetingu se sešli výmnění studenti z celého Mexika. Přeletávali jsme tam letadlem, takže mám plno nových zážitků. Představte si plné letadlo výmněných studentů jak zpívají, pouštějí hudbu a baví se. Prostě paráda. Potkala jsem i dokonce své kamarády z Česka a Slovenka.
První den jsme přespali v Pueble.  Druhý den jsme jeli do Teotihuacánu a pak do Mexico City, kde jsme přespali. Další den jsme přeletěli do Chihuahua, kde jsme strávili celý víkend. Navštívili jsme tu i SIERRA BARRANCA DEL COBRE. Poté jsme se vrátili zase do Mexico City. Poté jsme navštívili San Miguel. Poté Guanajuato a poslední den jsme jeli do města Leon a pak návrat do Puebly. Tam jsme přespali a hurá domů.
Tento výlet se mi moc líbil. Poznali jsme spousty nových věcí a měst. Celou dobu jsme se moc dobře bavili. Už se těším na další výlet.
Jediné co bych tomuto výletu vytkla je, že jsme strávili hodně času v autobuse. Ale ty zážitky za to stály.
Cílem této cesty bylo poznat sever a střed Mexika. Navštívili jsme spoustu měst. A taky jsme měli možnost si vyměnit odznáčky a vizitky s ostatními studenty. Moje sako se začíná pomalu plnit :).
Když pojedete do Mexika na výměnu, musíte jet na RUTU Independencii a RUTU Mayu !!

Kdyby jste se chtěli na něco zeptat, můžete mě kontaktovat zde:
Email: sabina.sig.SS@gmail.com

Filmová noc

Včera jsme se s rodinkou vypravili do kina.
Prvně jsme zašli na film, který se jmenuje "Walter Mitty".  Na to by jste určitě měli zajít do kina, je to, jak o lásce, tak i dobrodružství, ale také se hodně zasmějete. Příběh vypraví o jednom muži - Waltrovi, který pracuje  v jednom časopise a má za úkol skladovat fotky od jednoho fotografa,  a když jsou potřeba, tak  je musí dodat. Ale  jednoho dne se ztratí snímek 25 a tak se Walter vydává na nebezpečnou cestu. Chce najít toho fotografa. Nakonec se z něj stane úplně jiný člověk.

Walter Mitty

Poté jsme se vydali na večeři do Rocketto café. Objednali jsme si sendvič s hranolkami a já horké capuccino. Byla to mňamka :3 .

Moje výborné capuchino

Ale tímhle naše filmová noc neskončila. Po večeři jsme zamířili znova do kina. Tentokrát jsme zašli na film s názvem "Last Vegas". V tomto filmu se vydávají staří kamarádi do Las Vegas. Je to fakt sranda.

Domů jsme se vrátili po půlnoci. Určitě to ještě někdy zopakujeme.

Kdyby jste měli nějaké otázky, tak mi napište na email: sabina.sig.SS@gmail.com.

Škola

Jsem už přes dva měsíce v „malém městě“  Tehuacán v  Mexiku (240 tis. obyvatel je zde považováno za malé :)   a měsíc a půl chodím do mexické soukromé školy, která se jmenuje Colegio Mexico de Tehuacán. Slíbila jsem, že napíšu, jak se mi zde daří. Určitě Vás taky zajímá, jak tady vypadají školy a studium na střední škole.  V Mexiku je velký rozdíl mezi školou soukromou a státní. A to nejen co se týče vzhledu, ale i ve výuce. Pokusím se Vám v tomto dopise popsat,  jak to chodí na mojí škole.

Škola mi začala již 16.8.2013, takže jsem si zkrátila prázdniny o 14 dní :(  a končí 19.7.2014.  Prázdniny mají 2 týdny kolem vánoc a pozor...... mají volno každý poslední pátek v měsíci (to bych zavedla i u nás). Škola tu začíná už v 7 hodin ráno a končí okolo druhé hodiny odpoledne. Jedna hodina trvá 55 minut. Máme 3 hodiny téměř bez přestávky,  pak 15ti minutová přestávka a následují další 2 hodiny. Po 30ti minutové polední přestávce následují  poslední 2 hodiny. Když tu zazní zvonek oznamující konec poslední hodiny, všichni jsou štěstím bez sebe.

Co tu dělají studenti během přestávek? Někteří hrají fotbal, jiní zase basketbal nebo volejbal na školních hřištích. Ti ostatní, co nemají tolik energie, prostě jenom sedí v cafeterii (je zde bufet)  nebo na školním dvoře, případně ve třídách. Přes celou přestávku hraje hudba, kterou pouští sami studenti, takže jsem už pustila i pár českých „hitů“.

V jednom areálu je školka , základní škola a střední škola (nenechte se zmást, je to obrovský areál). Do školy nastupují žáčci v 6 letech, tak jako u nás. Základní škola je rozdělená na 2 části (6 let a 3 roky)  a střední školu studují  jenom 3 roky - já jsem teď v 2. ročníku střední školy High School 11^th  Grade. Do mé školy chodí kolem 500 studentů. V mé třídě je nás 17 a jsem zde jediná výměnná studentka. Každý ročník má 2 třídy. Po maturitě následuje univerzita a nebo práce.

V každé škole v Mexiku se nosí uniformy. V mojí škole jsou 2 druhy školních uniforem. Formální a sportovní. Formální uniforma se skládá z bílé košile, zeleného svetru, u dívek ze sukně a bílých podkolenek a u chlapců z černých  kalhot a černé boty. Tuto uniformu nosíme v pondělí a ve středu. Sportovní uniformu nosíme v úterý a ve čtvrtek.  Tato uniforma je stejná, jak pro chlapce, tak pro dívky. Pohodlné sportovní kalhoty, bílé tričko a bílé tenisky jsou mezi studenty oblíbenější. Tyto uniformy nosí i malé děti ve školce (ti v ní vypadají na rozdíl od nás roztomile). Pátek je den, kdy si můžeme obléci cokoliv (ale dívky nesmí nosit nic krátkého a dále třeba žabky). Už jsem si na uniformy zvykla a hlavně jsem dříve ráno připravena do školy, protože nemusím řešit otázku co na sebe :)

Známkování mají také rozdílné. Známkuje se tu 1 - 10, s tím že 1 je nejhorší a 10 nejlepší. Ale když dostanete 5, tak už téměř propadáte. Největší část výsledné známky tvoří asi práce v hodině - projekty a domácí úkoly.  Mají tady opravdu hoooodně domácích úkolů. Studenti tu stráví nad domácími úkoly třeba i 4 hodiny denně. Tyto "tareas" - domácí úkoly musí být odevzdány určitý den (většinou do druhého dne) před začátkem školy (před 7 hodinou ranní) do sborovny. Tady se nikdo neodváží nedonést domácí úkol. Ale na druhou stranu, díky těmto kvantům domácích úkolů se tu nezkouší. Samozřejmě testy se píší, ale ne tak často jako u nás. Ale na konci měsíce mají zkouškové období. A to jsou potom testy třeba i na 8 papírů formátu A4. Takový test jsem si už vyzkoušela z angličtiny. Přístup učitelů k žákům je přátelštější a styl výuky je taky jiný, více se diskutuje. Zpestřením výuky je i kolibřík ve třídě nebo 10 cm motýl na dívčích záchodech.

Počty předmětů se tu liší, podle toho v jakém jste ročníku. Já mám celkem 12 předmětů. Moje povinné předměty: angličtina, francouzština, literatura, matematika, mexické dějiny, administrativa, contabilidad (něco jako finance), fyzika, biologie a filozofie a dva předměty si studenti vybírají. A to jeden z umění, z nabídky: tanec, výtvarná výchova, divadlo, orchestr a jeden z nabídky sportu: fotbal, volejbal, basketbal, zumba (ta je v Mexiku teď módou), capoira (něco mezi karate a pilates - mě to spíše přijde jako zpomalené karate) a šachy. Z umění jsem zvolila balet (říkala jsem si, že sranda musí být – já a baletka – hahaha). Ale budete se divit, berou ten předmět úplně vážně na roveň ostatním. Takže už mám za sebou teoretickou a praktickou zkoušku z baletu. Jelikož florbal, který jsem hrála v Česku, bohužel tady nikdo nezná, tak jsem si vybrala ze sportu na tento semestr zumbu (já vím moc společného toho zumba s florbalem nemá) . Klasický tělocvik tady nemám. Když jste zařazení do nějakého sportu, tak tu máte tréninky i odpoledne po škole dvakrát týdně. Druhý semestr budeme mít zase něco jiného, ale nikdo tu ještě neví co = typické pro Mexico. Je to ještě za dlouho, tak to nikdo neřeší. Tady se řeší pouze přítomnost, což je tento den a případně ještě zítra. Na angličtinu mám Afričana, který mluví s americkým přízvukem a občas mu moc nerozumím, ale je cool. Francouzština je krásný jazyk a hezky se poslouchá, ale já nerozumím ničemu, protože celou dobu mluví jenom francouzsky. Ale procvičuji i němčinu, jelikož tady je výměnná studentka z Německa a jeden Mexičan, který tam studoval minulý rok.Myslela jsem si, že matematika je všude stejná, ale omyl. Výsledek ano, ale úplně jiné postupy a zápisy. Vysvětlovala jsem v hodině matematiky,  jaký postup máme u nás a dokonce se jim líbil víc než ten jejich. Tímto jsem si jinak obávaného učitele matematiky získala a teď už z dálky na mě mává a zdraví.

Studenti z třetích ročníků zde nepořádají maturitní ples, jako u nás, ale nejlepší párty v roce, kde chce být snad každý. Tento rok nese název "Tequilla party". Předtím pořádají fiestu, kde jsou atrakce, kolotoče, soutěže a podává se tacos a všichni studenti se úžasně baví, což oni opravdu umí. 

Jsou tu hodně populární roční výměny studentů, takže když jste výměnný student, tak tu máte privilegia. A navíc je k Vám každý milý a moc rád Vám se vším pomůže. Je zde hodně věcí jiných, jak u nás, některý horší a některý lepší, ale jsem ráda, že všechny ty věci můžu poznávat na vlastní kůži a sama se z toho poučit. Mexiko je krásná země a já i přesto, že jsem tady zatím krátce, jsem si ho zamilovala. Ale schází mi tady moje rodina, kamarádi, mojí spolužáci a světe div se, i naše škola. Nikdy bych nevěřila, že tohle budu říkat :).

Asi Vás taky zajímá, jak jsem na tom se španělštinou. Když jsem přijela do Mexika, uměla jsem španělsky pár základních vět. Ze začátku jsem nerozuměla ani slůvko. Mluvila jsem jenom anglicky (hodně jsem si angličtinu procvičila ).  Ale po 2 měsících strávených zde, můžu slavnostně prohlásit, že už začínám rozumět a mluvit. Ještě to není úplně ideální, ale už více konverzuji ve španělštině než v angličtině. Je to docela obtížné, protože ve škole učitelé používají odborné termíny, kterým stále nerozumím, ale to se snad taky brzo spraví. Chodím na soukromé hodiny španělštiny, které mě hodně pomáhají v tom, abych se lépe dokázala dorozumět v rodině, s kamarády a poznala co nejvíce z mexické kultury a z jejich tradic.

Po škole chodím do sportovního clubu Molino (bazény, fitcentrum, squash, tenisové kurty a pořádají se zde různé společenské akce) do kina, do kaváren, nakupovat s kamarády atd. Pokud by jste chtěli vědět více, tak mi napište.

Molino aneb prezentace České Republiky ve sportovním klubu

     Jednoho dne u oběda mi oznámili, že asi za 2 dny budu mít prezentaci o České Republice ve sportovním klubu jménem Molino.
     Prezentaci jsem měla celou ve španělštině a k tomu jsem uvařila český puding. Který všem moc chutnal.

Pravý exchange student :)

  

Mexická svatba - la boda

     Na konci měsíce srpna jsem byla pozvaná na mexickou svatbu. Určitě Vás zajímá, zda je stejná nebo rozdílná jako v České republice.
     Svatba začínala v 5 odpoledne. Nejprve jsme šli do kostela, kde si pár vyměnil prstýnky. Poté následovala večeře a pak fiesta. Které bylo součástí sundávání podvazku nevěsty ženichem, házení kytkou, pití tequily, tanec .. Líbí  se mi jejich nápad; pro všechny dámy ve vysokých podpatcích měli náhradní boty na tancování - ano bylo to sice papuče, ale většina přítomných dam to uvítala. Já jsem svatbu opouštěla kolem 5 ráno a to jsem nebyla zdaleka poslední. Mexičani se prostě umí bavit.
     Druhý den jsme měli v ženichově domě oběd - celá rodina - šťastní novomanželé později odjeli na svatební cestu na Cancún.